Marie Montessori
31.08.1870 – 06.05.1952
Chiravelle (Ancona) Itálie

Marie Montessori byla první italskou doktorkou, o vyjímku svého studia musela žádat samotného papeže. Narodila se roku 1870 v Itálii a zemřela roku 1952 v Nizozemí. Kromě medicíny studovala pedagogiku, filosofii, psychologii a antropologii. Ve svých 28 letech pracovala s dětmi se speciálními potřebami. Navrhla a vytvořila pro ně materiály a techniky, které umožňovaly těmto dětem pracovat v oblastech, které byly dříve považované nad rámec jejich schopností. Spolu s ostatními dětmi složily její žáci státní zkoušky. Maria Montessori došla k závěru, že jestliže děti se specifickými potřebami mohly dosáhnout stejné akademické úrovně jako ostatní děti, je třeba změnit dosavadní, běžný způsob výchovy.
Ve 37 letech se ujala skupinky dětí z chudinské čtvrti v Římě a založila první školu, která se později stala světově proslulou. Tajemství úspěchu spočívalo v pozorování dětí, nabízení vhodných činností a v přátelském a rovnocenném přístupu ke každému z nich. Tento jedinečný přístup přinesl překvapivé výsledky. Zjistila, že když poskytla původně neukázněným dětem podmínky odpovídající jejich stupni vývoje, snadněji se zapojovaly do smysluplných aktivit. Podnětné pomůcky je zaujaly více než hračky. Obyčejně si děti přály dělat věci pro sebe samotné a méně se zajímaly o odměnu než o aktivitu jako takovou. Marie Montessori objevila jejich pozoruhodné a snadné vstřebávání informací a znalostí ze svého okolí - děti učily samy sebe.
Maria Montessori přednášela po celém světě a napsala mnoho knih. Navrhla širokou škálu pomůcek pro vyučování. Začaly vznikat nové a nové montessori školy a semináře.



Dětství a mládí
Ještě v témže roce, kdy se Maria jako jediná dcera narodila, se rodina přestěhovala do Říma, jako dítě se vždy uměla nadchnout pro danou věc, byla poměrně tvrdohlavá, a když si něco usmyslela, šla za tím, ale často měnila své zájmy. Rodiče byli poměrně autoritativní a matka cítila jako handicap, že se nemohla vzdělávat a zůstala doma, v domácnosti. Již jako malá měla zájem o matematiku, což u dívek v této době bylo neobvyklé. Nejprve chtěla studovat technickou školu nebo biologii. Škola tenkrát byla velmi ponurá, řady lavic, žádná pomůcka, vše abstraktní, proto nikdy nechtěla být učitelkou (byla to jediná akceptovatelná škola pro ženy v té době, jinak se měly doma starat o děti a domácnost.) Když dokončila střední školu, chtěla jít jen na medicínu. Tu však směli v té době studovat jen muži. Nejdříve se jen učila, aby měla velké znalosti a pak navštívila ministra, údajně psala i papežovi, aby mohla studovat a nakonec jí to bylo umožněno.
Vždy hleděla na svoji upravenost a důstojnost. „Když půjdu za papežem, za prezidentem, Jak se mám obléct? Do tmavých barev. To vystihuje respekt. A stejně tak, když chci ukázat respekt k dítěti, musím být hezky oblečená, stejně jako k papežovi.“

Chronologické události v jejím životě

1892
Začala studovat medicínu. Studium bylo náročné, komunita mužů ji nepřijala, musela chodit např. samostatně na pitvy.

1896
Promoce na lékařské fakultě. Její otec původně nechtěl jít na promoci, byla to pro něho ostuda, že jeho dcera vystudovala medicínu, i když byla nejlepší. Byl za dveřmi. Lidé mu říkali: „Jdi dovnitř, Maria má řeč.“ MM byla velmi smutná, ale nakonec otec přišel a sedl si na poslední volné místo a slyšel obrovský potlesk.

1896
V psychiatrické klinice při Římské Univerzitě jí byla nabídnuta práce s mentálně postiženými dětmi. Studovala díla francouzů E.Seguina a J. Itarda. Začíná svůj výzkum. Spousta dětí byla nazývána idioty. V místnostech nebylo vůbec nic, jen postel. A osoba, která se o ně starala, řekla: „Podívej, jak jsou hloupí, vzali si kus chleba a stočily ho do kuličky“. MM řekla: „Je pouze pár dětí, které by to napadlo.“ Není to, to nejlepší, není to jediné, co tady mohou dělat?“ Děti chtěly něco dělat, ale nebylo tam co. Byla to druhá zkušenost: prázdná třída, tady zase prázdné pokoje. Mají děti v současných školách s čím pracovat? Mají stolečky, židličky, knihy a papíry, bohužel se doba až zas tak nezměnila. Maria Roth povídala příběh bohatého táty, který zaplatil dítěti drahou školu, ale kluk při vstupních testech neudělal ani čárku, otec se rozzlobil, ale syn mu řekl, že si chtěl být jistý, že do takové školy nepůjde. Nemají tam ani kytku na stole, atd. Pak šel do Montessori.
MM se pak přestala zabývat postiženými, protože říkala, když to pomůže idiotům (složili lépe státní zkoušky, než zdravé děti), co by to udělalo s normálními dětmi? Mentálně postižení měli lepší výsledky, než normální děti. Byl to zázrak. „Co jste s nimi udělala?“ ptali se lidé i odborníci „ Já nic, byly to ony, co všechno udělaly.“ Když jsou lepší než normální, je někde chyba a chtěla zjistit, proč to tak je. Byla lékařka, znala nervový systém. Věděla, že se vše do inteligence dostává skrze smysly a pozorovala děti, co rády dělají a tím objevila, popsala a zkoumala potřeby dětí. Vyráběla pro ně pomůcky, vytvořila systém, který jí pomáhal, pozorovala učitele, jak s dětmi pracují, vztahy mezi učitelem a dítětem. Občas některý materiál vyhodila, protože děti s ním nepracovaly. Měla hračky ve škole, panenky, autíčka. Chtěla zjistit, co je zajímá. Chvíli si hrály s panenkami, ale růžovou věž si vzaly každý den. Hrály si s panenkami na rodinu, ale panenky dlouho zůstaly ležet.“ Děti, co se děje, vaše panenky tady leží?“ „My chceme zavazovat rámy a nalévat polévku“, a tak vzala hračky pryč. V Montessori třídě je jen to, o co děti projevily zájem.
Pak začala pracovat s rodinami a dětmi jako lékařka. Zjistila, že mnohým nemůže pomoci jako lékařka, protože mnoho dětí nemá fyzické, ale psychologické či psychické problémy. „Proč je tolik dětí s psychologickým problémem?“ Je to ve výchově. Rodiče jsou součástí společnosti, ale nevědí nic o potřebách dětí. Mysleli si, že dítě nechce něco dělat, protože prostě vzdoruje, ale nenapadlo je, že děti na to prostě ještě nemají, že ještě nedozrály. Dítěti nebylo umožněno, vyjádřit svůj názor, ohmatat si věci, atd.

1896
Poutavý projev na feministickém kongresu v Berlíně „ Proč by ženy měly dostávat stejnou mzdu jako muži?“ Velká odezva médií, poprvé mluvila pro velké množství lidí. Potom přednášela v Římě o vzdělávání postižených dětí, měla veliký úspěch a následovaly další přednášky v Londýně, Paříži a dalších městech v Itálii.

1900
kongres v Londýně – „Dítě jako pracovní síla“ na přelomu století byla běžná pracovní doba 16hod i pro děti od 6-ti let.

1902
Studium pedagogiky. Vzdělávání jako takové ji vždy zajímalo, začíná sama proto studovat pedagogickou fakultu. MM trápil stav školství, divila se, že se děti neusmějí, čím více studovala, tím více uvažovala o aplikaci metod pro běžné děti. V tehdejších školách děti neměli možnost získat svou vlastní zkušenost, opakovat.

1907
První Casa dei Bambini Rome, byla tak úspěšná, že hned za několik měsíců vznikla další v Římě.
Přišel za ní investor ze čtvrti v Římě – nechal postavit nové domy pro dělníky, otec a matka museli do práce a děti byly samy doma. Co dělaly celé dny? Zlobily. Společnost řekla, to je neuvěřitelné, co dělají. Nové budovy byly zničeny, jsou to zlé děti a neposlušné. „Nyní můžete ukázat, co umíte na těchto dětech“. Řekla:“Ano těmto dětem pomohu.“ Dostala jeden velký pokoj a měla tam i byt. Chtěla vyzkoušet, jak budou tyto děti reagovat na pomůcky, se kterými pracovala s postiženými dětmi staršími 6-ti let.
Děti pracují venku s Montessori materiálem. Bylo to za sluníčka v Itálii. Někteří Montessori učitelé mají šok, z toho že pracují venku. Mají jiné koberečky na ven a jiné dovnitř.

1908
Otevřena Casa dei Bambini Mailand

1909
První mezinárodní kurz – pro rodiče, učitele, zájemce. Lidé nemohli věřit, proč děti pracují tak v klidu, tak zaujaté.

1909
Kniha Objevování dítěte

1911
Montessori metoda je již oficiální metodou, hnutí se šíří do dalších zemí Evropy.

1911
První Montessori škola v USA. MM trénovala učitele v Římě a ti pak otevřeli školu v USA. (Přišel za MM pán. „Není to pravda, že prostřednictvím pomůcek se děti učí. Dal jsem jim všechny pod stromeček a ony s červenými tyčemi začaly střílet.“ „Kdo ale vašim dětem ukázal, jak s materiálem pracovat?“ „Proč bych jim to měl ukazovat?“) Materiál má cenu pouze tehdy, když učitel ukáže, jak se s ním přesně pracuje. Pak energie dítěte je svedena na správnou cestu. Je nutné dávat naprosto správnou ukázku. Toto je důvod, proč nejsou distanční kurzy, musí být lidé fyzicky přítomni na lekcích a živě diskutovat, proč to tak je a proč ne jinak.
Součástí dne je servírování jídla, mají zástěrky, mají košíky, do kterých sbírají nádobí.

od 1911/13
Korespondence s S. Freudem, Jean Piagetem, G. Bellem aj. Byla stále v kontaktu s lidmi, kteří něco důležitého v té době objevili, my bychom měli taky být otevření novým věcem.

1912
Metoda se dostává do ostatních zemí, vycházejí články v Americe

1913
První tréninkové centrum v Římě. Kniha The Montessori Method v USA.
(„Je tu geometrická komoda úplně stejná, jakou používáme my. Je to staromódní, vždyť ty pomůcky jsou starožitné. Jak s nimi můžete pracovat?“ Odpověď: „Jak dlouho rostou dětem zuby? Jak rostly zuby dětem před 100 lety? Stejně. Mají stejné potřeby. Proto používáme tyto staré pomůcky. Před 100 lety se děti učily tvary stejně jako dnes, není tam žádná změna.“)

1913
První cesta do Ameriky. Američané pozvali MM, aby jim o své metodě řekla. „Vše vám zaplatíme, ale prosím přijeďte.“ Mario řekl, že čekala, až zemře její maminka a pak teprve mohla jet do Ameriky. Syn Mario jí dělal asistenta, ale lidé poznali, že je mezi nimi úzký vztah, nakonec řekla, že se jedná o syna, začaly otázky na otce, ale ona řekla, že se jedná o soukromí a nechtěla o tom mluvit. Existuje kniha v němčině o jejím životě: Rita Krammer, ale Mario nedovolil, aby tato kniha byla citována na AMI kurzech.

1915
Poslední návštěva v USA, zneužití pomůcek - výrobci je prodávali do běžných školek bez jejího svolení, zanevřela na tuto zemi, až po její smrti její syn zakládá tréninkové centrum, dnes největší centrum, komunita

1916
Montessori základní škola. První vzdělávání v Barceloně.

1917
Návštěva Holandska, setkání s biologem Hugo de Vriesem. Zde dostala ideu o senzitivních obdobích, on to řešil u hmyzu a ona to pak našla u dětí. I Piaget šel na její přednášky. Pořád se snažila nacházet nová řešení. Proto i my bychom měli být otevřeni pro pokrok, možná by byla nadšená z počítače. ?

1919
1. tréninkové centrum v Londýně pro učitele Margaret Stevensson

1923
Kniha Dítě v rodině

1929
Založení AMI – Association Montessori Internationale v Berlíně – organizace má zaštítit, že pedagogika bude zachována čistota a kvalita práce MM, ve 30-tých letech přesun centra AMI do Amsterdamu.

1932
Kniha Vzdělávání a mír

1936
Kniha Tajuplné dětství. Ve 30. letech setkání MM s Mussolinim, ale žádný totalitní systém nepodporuje individualitu jednotlivce. Hitler nepodporoval MM pedagogiku, protože děti se nebojí říci, když se jim něco nelíbí, jsou chytré, bystré. Pálí knihy, pobyt v Itálii je pro ni nebezpečný.

1939
Kniha Od dětství k dospívání

Do 1939
Činnost v zahraničí, Holandsko

1939
Nepříznivá politická situace pro MM i v Holandsku, přijímá nabídku a odjíždí do Indie (nucený pobyt), zakládá tréninková centra, dodnes v Indii a Sri Lance velké množství center a škol; Vypuká druhá světová válka, studium vývoje nemluvněte a spolu s Mariem rozpracovávají Kosmickou výchovu – výchovu k míru. (později navržena na Nobelovu cenu v letech 1949, 1950, 1951)
Mario byl v Indii s ní jen část pobytu.

1946
Do tohoto roku zůstává v Asii, potom se vrací do Holandska. Situace v Evropě byla pro MM komplikovaná, neměla nikde domov, Mario a jeho žena ji po válce vzali k sobě do Amsterdamu, později i centrum AMI přestěhováno do Holandska.
(Jezdila všude, nikde nebyla doma. Její vnučka říká, že nebylo jednoduché s ní žít, protože hodně cestovala, neměla pas, když ho po ní chtěli, říkala, že žije na Zemi, že je obyvatelka planety Země, že nepotřebuje žádný pas.)

1947
Přednášky v zahraničí, včetně Indie.

1949
Kniha Absorbující mysl (vybavila třídu, pozoruje práci dětí, po 40-ti letech zveřejnila výsledky pozorování chování dětí na různých kontinentech, stěžejní kniha)

1948
Kniha Jak vzdělávat lidský ponteciál

1948
Tréninkové centrum pro batolata, Řím

1949
Kniha Formování člověka

1950
Čestný doktorát – univerzita Amsterdam

1952
Umírá na mozkovou mrtvici, těsně před první cestou do Afriky.